Intimní hygiena

Používáme je jen pár dní v měsíci. Přesto je výběr intimních hygienických potřeb pro zdraví ženy mimořádně důležitý. Ženské sliznice jsou totiž díky svému tenkému povrchu daleko citlivější a dokáží snadno absorbovat větší množství chemikálií než pokožka našeho těla.

Sečteno podtrženo, jedna žena za svůj život použije zhruba 11 tisíc tampónů, nebo vložek.2 To je dost na to, abychom potřeby intimní hygieny nevybíraly jen podle hezkého obalu a počtu kapiček, ale abychom se zaměřily také na kvalitu složení a nezávadnost materiálů.

Vaginální prostředí je jedním z nejzranitelnějších míst našeho těla, které si zaslouží tu nejlepší péči. Jak to tedy s těmi moderními pomocníky ve skutečnosti je? Jsme všechny opravdu tak moc v bezpečí, jak tvrdí reklamy? Nebo je potřeba přehodnotit svůj přístup a před nákupem v hlavě zapnout červený majáček?

Důkladně jsme téma intimních hygienických potřeb prozkoumali. A upřímně – budete mít o čem přemýšlet. 🙂

Kam se podělo „bezpečí s křidélky“ z reklamy? Aneb jak vložky a tampóny narušují křehký ekosystém ženy

Ženy se často domnívají, že vložky a tampony se standardně vyrábí především z bavlny. Ve skutečnosti jsou však hlavní součástí běžných intimních potřeb většinou syntetické nebo polosyntetické materiály (jako např. rayon – neboli umělé hedvábí či viskóza), jejichž základem je celulóza. Bavlnou se pokrývá například jádro vložky, jejíž spodní část tvoří plast.

Výrobci jsou ale nezřídka důmyslní. Kromě těchto materiálů obohacují potřeby intimní hygieny dalšími látkami jako absorbenty pro účinnější zadržování tekutiny nebo parfemací pro boj se zápachem. Všechny tyto složky však mohou na ženu a její zdraví působit velmi negativně. O zdraví přírody ani nemluvě.

Do těla se z kosmetiky a hygienických potřeb může dostat až 60 % škodlivých látekBohužel, celou situaci komplikuje fakt, že legislativa je v této oblasti velmi nedostatečná. Výrobci intimních hygienických potřeb nemusí uvádět jejich přesné složení jako je tomu u potravin a kosmetiky. I díky tomu vznikají mnohé dezinformace a zavádějící tvrzení. Pojďme si proto součásti běžných tampónů a vložek rozebrat. Alespoň tak zblízka, jak můžeme. Čerpali jsme jen z důvěryhodných zdrojů a na konec článku zařadili i pár užitečných tipů pro výběr intimních potřeb, kterých se nemusíte bát. Tak jdeme na to.

1. Rayon (nebo také viskóza, modal či lyocel) je v potřebách intimní hygieny často používané vlákno z čištěné celulózy. Díky způsobu výroby, při které se chemickou cestou mění na tekutou hmotu, je považovaný za polosyntetický materiál. Se začátkem používání rayonu výrobci intimních potřeb je však spojován jeden kontroverzní problém, a to zvýšený výskyt syndromu toxického šoku (TSS) u žen. Syntetické materiály totiž mají obecně vyšší absorpční schopnost, a poskytují tak perfektní prostředí pro vznik velkého množství toxinů, které jsou snadno vstřebatelné ženskými sliznicemi.  I když dodnes nebyla přímá souvislost syntetických vláken, případně dříve rozšířeného bělení plynným chlórem, s TSS uspokojivě prokázána, je potřeba mít se na pozoru.

Jak už zaznělo v úvodu, ženské sliznice jsou z pohledu vstřebávání látek extrémně citlivé. Do těla se z kosmetiky a hygienických potřeb může dostat až 60 % škodlivých látek v závislosti na typu pokožky nebo sliznice. Přesto se rayon v běžných tampónech a vložkách bohužel používá dodnes. Ke zvýšenému riziku vzniku TSS přispívá i fakt, že vlákna rayonu se mohou v případě tampónů uvolnit a zůstat v pochvě, kde mohou způsobovat záněty či alergické reakce.

Co jste možná o TSS (syndromu toxického šoku) nevěděli Je spojován zejména s používáním tamponů (především těch, které mají nejvyšší savost). Způsobuje zdravotní potíže jako je zvýšená teplota (nad 38,9 °C), kožní projevy (zčervenání, krvavé tečky na kůži), zvracení, průjem, bolest svalů, a může přivodit až smrt. Jeho zvýšený výskyt souvisí se začátkem používání syntetických složek – v případě vložek a tamponů jde především o rayon, polosyntetický materiál. V poslední době případů onemocnění TSS značně ubylo. I když například v USA byla zrušena povinnost doktorů hlásit jeho výskyt, nepochybně došlo také ke zlepšení kvality hygienických potřeb.

2. Bavlna. V některých běžných vložkách a tampónech se můžeme setkat i s bavlnou. Problém s ní začíná už na poli. Bavlník je totiž nejsprejovanější plodinou na světě. Běžně pěstovaná bavlna zabírá necelá 3 % ze světově obdělávané půdy, ale spotřebuje zhruba 25 % všech insekticidů a 10 % všech herbicidů vyrobených na světě. Kromě toho, že taková bavlna ničí přírodní ekosystém, vyžaduje i obrovské množství vodních zdrojů. Pesticidy a bavlna 25 % všech insekticidů a 10 % všech herbicidů se spotřebuje na pěstování bavlny.

V r. 2013 nechala organizace Naturally Savvy nezávisle otestovat vzorky tamponů jedné značky. Zjistila v nich přítomnost zbytků pesticidů a herbicidů, z nichž některé jsou označovány jako možné karcinogeny a endokrinní disruptory (látky ovlivňující funkci hormonálního systému). I když jejich množství bylo velmi malé (mnohem menší, než běžně přijímáme v jídle), není pochyb o tom, že zrovna křehká rovnováha uvnitř ženských pohlavních orgánů by neměla být narušena ani stopovým množstvím těchto látek. Bohužel, jedna studie není dostatečná na to, aby bylo možné k obsahu pesticidů uvést další konkrétní tvrzení. V tomto ohledu toho bylo na poli výzkumu provedeno zatím jen velmi málo.

Co bychom ale měli vzít při volbě vhodných vložek a tampónů v úvahu je skutečnost, že mnozí výrobci řeší na prvním místě nákupní cenu bavlny. Nikoliv to, z jakých zdrojů pochází, zda je chemicky ošetřená či geneticky modifikovaná.  

3. Chlór. Celulóza, bavlna a další materiály používané v intimních hygienických potřebách mají však ještě jednoho společného jmenovatele – při výrobě se většinou ošetřují chlórem. Důvodem tohoto procesu je dezinfekce a vybělení, kterým se odstraní případné materiálové nečistoty. Dříve výrobci používali pro bělení syntetických vláken a bavlny plynný chlor. Při tomto procesu však vznikalo velké množství toxických dioxinů, jejichž rezidua pak zůstávala i v tampónech a vložkách.

Dioxiny Jako dioxiny je označována skupina látek, z nichž některé mají negativní vliv na zdraví člověka a přírodu. V té se za běžných podmínek nerozkládají (až při teplotách nad 800 °C a dostatku kyslíku) a časem se kumulují zejména v tukových tkáních lidí a zvířat. V nich zůstávají po zbytek života. 1,4 dioxan je z celé skupiny dioxinů nejtoxičtější a známý svými kancerogenními účinky.

Ačkoliv člověk přijímá dioxiny nejčastěji v jídle (z 95 – 99 %), absorpce citlivými ženskými orgány může organismu způsobovat daleko větší potíže. Při krátkodobém vystavení mohou dioxiny způsobit otravu, poškození kůže a jater, při dlouhodobém pak poškození reproduktivního systému (endometrióza, abnormální ztráta děložní výstelky), imunitního systému, a jejich chronický příjem je dokonce spojován s výskytem rakoviny.

Metoda bělení plynným chlorem však byla v 90. letech kvůli zdraví škodlivým doxinům v Evropě a Severní Americe zakázána. Dnes většina výrobců používá tzv. bělení bez elementárního chloru (ECF – elemental chlorine-free), které místo chloru využívá oxid chloričitý. I když tato metoda dramaticky redukuje množství sloučenin chloru uvolněných do prostředí, a snižuje tak vznik dioxinů, není zcela prostá chloru. 15 Škodlivé DioxinyKe kontaminaci vložek a tampónů dioxiny přispívá i fakt, že v provozech, které dříve používaly plynný chlor, mohou tyto látky díky své obtížné rozložitelnosti přetrvávat dodnes.

I když je v případě použití metody ECF kontaminace běžných vložek a tampónů dioxiny velmi malá až zanedbatelná, i krátkodobé vystavení velmi malému množství těchto sloučenin může ohrožovat zdraví.

Obtížná rozložitelnost a kumulativní efekt dioxinů v našem těle situaci ještě zhoršují. Mnohé výzkumy sice prokázaly klesající obsah dioxinu v životním prostředí, zamoření a přítomnost v lidském organismu nicméně stále existuje.

K bělení se však používá ještě třetí metoda, která využívá bezchlorová bělicí činidla (TCF – totally chlorine-free), nejčastěji s použitím peroxidu vodíku (tzv. oxygenace). V bělených materiálech nezanechává žádné chemické látky nebo rezidua a neškodí zdraví. Bohužel je ale nákladnější a časově náročná, proto ji používají převážně výrobci organických potřeb pro intimní hygienu.

Látky, které mohou být kontaminovány nejtoxičtějším 1,4 dioxanem Označení 1,4 dioxan ve složení produktů nenajdete. Existují však látky, při jejichž výrobě se tento dioxin používá a mohou jím být kontaminovány. A to nejen v dámských hygienických potřebách, ale běžně také v kosmetice či drogerii.

V seznamu ingrediencí se nejčastěji skrývají pod těmito názvy:  

POLYSORBATE (-20, -60 NEBO -80) SODIUM LAURETH SULFATE A DALŠÍ LÁTKY S PŘÍPONOU -ETH (CETEARETH, OLETH, MYRETH, LAURETH APOD.) SYNTETICKÉ EMULGÁTORY PEG (POLYETHYLEN GLYKOL). NA OBALECH JE NAJDETE NAPŘÍKLAD POD OZNAČENÍM PEG-4, PEG-7, PEG-100 STEARATE… POLYETHYLENE, POLYOXYETHYLENE PPG (POLYPROPYLEN GLYKOL) LÁTKY, KTERÉ MAJÍ V NÁZVU SLOVA XYNOL (např. OXYNOL)

4. Plast ve vložkách a tamponech. Dalším úskalím běžných vložek a tamponů s aplikátorem je plast, který obsahují. Bohužel, díky neexistující povinnosti výrobců uvádět složení, je těžké identifikovat přesný typ používaných plastů. Většinou se však pravděpodobně setkáme s měkčeným polyvinylchloridem (PVC), polyetylentereftalátem (PET) nebo polyesterem s polyuretanovým zátěrem (PUL).  

Jisté však je, že především plasty ve vložkách brání přirozené cirkulaci vzduchu, a vzniká tak nadměrné teplo a vlhko. Takové prostředí je vysloveně ideální pro množení nežádoucích bakterií. Navíc díky spotřebě klasických vložek a tamponů s aplikátorem vzniká další plastový odpad, který se v přírodě rozkládá stovky let. Plasty mnohdy obsahují škodlivé ftaláty (negativně ovlivňující hormonální a reprodukční systém) či BPA (Bisfenol-A), který může narušovat hormonální rovnováhu, způsobovat neplodnost, problémy s krevním oběhem, poškozovat endokrinní systém, vyvolávat rakovinu a škodit vodním organismům.

5. Parfemace, barviva, superabsorbenty Někteří producenti vyrábí vložky a tampony, které jsou parfémované, často s přídavkem absorpčních pudrů pro lepší zadržování tekutiny, a dokonce barviv pro lákavější vzhled. Škodlivost vložek a tampónůBohužel ale neexistuje povinnost uvádět konkrétní složení parfemace, barviv ani absorpčních pudrů. Spotřebitel se tak nemá šanci dozvědět konkrétní obsažené látky. Je však dobré vědět, že některé z těch nejčastěji používaných látek jsou zdraví škodlivé. Mnoho syntetických vůní je například spojováno s rakovinou, alergiemi či podrážděním kůže a označováno za endokrinní disruptory. Podobně je to s látkami neutralizujícími zápach. Absorpční látky zase mohou narušovat přirozené pH a způsobovat podráždění pokožky či sliznice. Jednorázové vložky a tampony z přírodních materiálů Bio bavlna

Jestli vás nezaujala žádná z předchozích alternativ, pořád jsou tu ještě klasiky. Stačí zvolit lepší kvalitu. Na trhu už existují i vložky, které jsou vyrobené buď ze 100% BIO bavlny nebo dřevité celulózy a nejsou bělené chlorem. Jsou bez chemikálií, syntetických vláken a zbytečné parfemace. Nemusíte se tedy bát podráždění či jiných zdravotních rizik. Dokonce místo plastu používají šetrnější, lépe rozložitelné materiály. Jsou to tedy sice jednorázovky, dovolí ale pokožce dýchat a v přírodě se během pár let rozloží. Oproti syntetickým vláknům jsou bavlna i dřevitá celulóza mnohem více prodyšné materiály, navíc kompatibilní s pH kůže, jemné, měkké a přirozeně savé.

Značka Organyc vyrábí vložky a tampóny z certifikované, šetrně vypěstované 100% BIO bavlny, která není geneticky modifikovaná a neobsahuje pesticidy ani hnojiva. Bělí se peroxidem vodíku, je bez parfemace a superabsorpčních pudrů. Vložky a tampóny značky Organyc z BIO bavlny Vložky a tampóny ze 100% BIO bavlny značky Organyc Vložky a tampóny Organyc jsou hypoalergenní, klinicky a dermatologicky testované. Spodní vrstva vložek je vyrobena z kukuřičného škrobu, proto jsou v přírodě plně rozložitelné. Vložky a tampóny od Naty jsou zase vyrobené z kombinace savé dřevité celulózy pocházející z udržitelně obhospodařovaných skandinávských lesů a nepropustné vrstvy z kukuřičného škrobu. Výhody pomůcek z přírodních materiálů: Větší prodyšnost bavlny a celulózy oproti běžným syntetickým vláknům. BIO bavlna je bez zbytků hnojiv a pesticidů. Dřevitá celulóza neobsahuje ani stopu po chemii. V případě značek Organyc a Naty probíhá proces bělení bez chlóru. Vložky a tampony Organyc a Naty neobsahují parfemaci, absorpční pudry ani další škodlivé chemikálie. Jsou plně rozložitelné. Místo plastu mají vrstvu z kukuřičného škrobu. Vložka Organyc a její složení Složení vložky od firmy Organyc z BIO bavlny. 

Více na Econea.cz

22.11.2018
zpět